Erika ŽupováJe to už nějaká doba od doby, jak jsem se rozhodla vzít odpovědnost za svůj zrak do svých rukou. Na začátku této cesty mě téměř bez přestání bolelo levé oko a na pravém jsem měla dvojky dioptrie. Oči mě často pálily, byly suché a ostré slunce mi nedělalo dobře. Čtení pravým okem bylo naprosto nemožné a při testech na zrakové tabulce jsem viděla pravým okem jen nejvyšší dva řádky a to ještě ke všemu rozmazaně.
Mohla jsem nasadit brýle a být ráda, že brýle existují. Jsem však člověk, který nemá rád berličky a vždy si volím sice dlouhodobější cestu, která však obvykle vede k trvalejším výsledkům. Věděla jsem, že taková cesta existuje, metodu zlepšování zraku přirozenou cestou jsem už znala.
Nejtěžší je najít v sobě odhodlání, motivaci a vůli. Odhodlání a vůli mám jako přirozenou součást mé osobnosti, ale motivace se hledala těžko. Vždyť uznejte, těžko se hledá motiv, když nasazení brýlí je tak jednoduché řešení …
Miluji pocit svobody a součástí pocitu svobody je pro mě řízení auta. A tu najednou přišel problém, který nevyřešily ani brýle. Už jsem se necítila za volantem bezpečně. Přes slunečný den to ještě jakž tak šlo, ale přítmí, noc, nebo deštivé počasí již byly za hranicí.
Najednou jsem dostala strach, že nebudu moci řídit. Protože když sedáte za volant, nikdy nevíte, jestli nezačne pršet, nebo vás nezastihne večer. A to tedy byla motivace. Sice negativní, ale o to účinnější. Rozhodně jsem nechtěla přijít o pocit svobody, který mi řízení auta dává.
Začala jsem tedy na zlepšení zraku pracovat. Nejprve to šlo pomalu a s tradičními výmluvami. Vedla jsem vnitřní boj s disciplínou a negativními myšlenkami. Zdálo se mi to všechno hrozně náročné a komplikované.
Dostavily se však drobné výsledky a moje chuť cvičit se zvětšovala. A pak přišel pobyt ve tmě. Když jsem vyšla ze tmy, můj zrak byl asi hodinu tak ostrý, že jsem se nedokázala vynadívat na svět. Tehdy jsem si naplno uvědomila, že toto je můj cíl a moje motivace okamžitě vyletěla na 100%.
Jako při všem jiném, tak i zde platí, že člověk k dosažení dobrého výsledku potřebuje vědět, chtít a moci. Když jsem šla do tmy, tak jsem už věděla a mohla, ale chtění ještě nebylo úplně aktivováno. Od momentu jasného zraku jsem už však neměla žádné výmluvy a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Dnes mě oči nebolí, jsou uvolněné, řídím úplně v pohodě i ve tmě a při zhoršeném počasí. Dokonce se mi daří pravým okem číst texty. Ještě stále je co zlepšovat, jsem však velmi ráda, že jsem se na tuto cestu dala.
A samozřejmě zlepšením zraku člověk uvidí i mnohé souvislosti svého života, na které se dosud dívat úplně nechtěl. To je však již téma na jiný článek …
Každý z nás má jiný příběh a jinou motivaci. Ráda vám ji pomohu odkrýt koučovacími technikami a zároveň vás ráda naučím jak oční cviky zařadit do svého života.
Takže po našich třech setkáních, budete vědět, moci a také chtít.
Jdete do toho?
Pokud ano, neváhejte a objednejte se na oční koučink, těším se na vaše příběhy
Objednat se můžete na:
https://zdrave-oci.eu/pro-jednotlivce/
Autor: Erika Župová, kouč a poradce pro zlepšení zraku přirozenou cestou
